Hřib medotrpký a jeho nálezce

Na Stupavě na náměstí,
lidi zlatí,
jaké štěstí,
roste vám tam hřib baculatý

Klobouk světlý, popraskaný
a stopka, jak z ryzího zlata
A menší bráška z druhé strany
a kolem ještě paterčata!

Nedočkavě vyndává je z hlíny
Už ví, co bude k večeři,
když houby mlsně vkládá do košíku,
až zbíhají se sliny na jazyku

Stále ještě nevěří,
že nikdo jiný je neviděl...
Modřáci jak vystřižení,
stačí pouze rozkrojit, hned běl
se v modrou mění!
(A pak trošku zšedivěl...)

A že hříbků bylo dosti,
podělil se sousedků
Dnes k ní přijdou hosti
tož specialitka bude k snědku

Už se peče, už se dusí,
hovězí bude na hříbkách,
ještě ochutnat, no to se musí...
A z kuchyně slyšet hrozné: ,,Ách!"

Kdo to zvoní, kdo to tluče
sousedovi na dvéře?
Šak zapomněl aj na papuče,
když bleskurychle otevřel

,,To jsi hodná, to jsi milá,
že neseš mi večeři
A jak rychle jsi uvařila!
Tož poďme k stolu
a nestůjme už ve dveřích!"

A včil po sůsedsky spolu
nandávají na talířky
,,Že to byly krásné hřiby,
jak z obrázkové knížky!
A neměly žádnej chyby,
ani červík nebyl v nich..."

Tu do sůseda
snáď sršeň pích!
Jen co koštl, už vodu hledá
,,Cos to dala za koření,
čím jsi hřiby zkazila?
Šak to k jídlu vůbec není..."
Stačil říct, než hrnec na hlavu mu vylila

A pak beze hněvu
a po sousedsku
jednohubky pro návštěvu
přichystali k snědku

A poučení?
Mnohem víc se vyplatí
pro okrasu hřib medotrpký nechati