(R)evoluce

Žhavá koule vesmírem si letí,
putuje dálavou a břímě si nese.
Nabírá na sebe všeliké smetí,
náhle vlna chladu vzedme se.

Tak buňky chomáče v oceánu plavou,
nahoru dolů jak flusanců několik.
Nakonec zrodí tvoreček s hlavou,
jež nenapích bys ani na špendlík.

Zrůdička bezcílně vodou si pluje,
tu a tam bičíkem kolem sebe švihne.
A jak tak náhodně oceánem putuje,
nalezne někoho, komu těžko se vyhne.

Masy vod v klec malou se proměnily,
potvůrkami malými vlny jsou zpěněné.
Však mocné síly evoluce je odměnily,
a pro dýchání vzduchu jsou stavěné.

Vylezly odvážné v malou pláž kamennou,
pacičkami směšně při tom mávají nám.
Pomalu nabírají sílu ve svých ramenou,
rozbíhají tak nové evoluce velký krám.

Zanedlouho se malá koule zaplní docela,
kdo by to byl ještě donedávna tušil,
že země co před eóny ještě celá mlčela,
kypí životem, co snaží se ze všech sil.

Ještěři mocní putují lesy hlubokými,
neznaje protivníků, neznaje strach.
Osud však jiné plány měl s nimi,
proto přivodil jejich rychlý krach.

země opět trmácí se, holá na kost,
nese své břímě, putuje dálavami.
Však osud opomněl nejednu bytost.
tak les opět zní savců námluvami.

Pak op v ruku svojí klacek pojal,
tu začly se dějiny lidstva psát.
Místo by družku láskyplně objal,
začal si na válku svévolně hrát.

Ubil všechny, kdo přišli mu pod ruku,
nenechal na živu jediného soka svého.
Děti začal učit tu nejstarší nauku,
zabij nebo budeš zabit, toť jeho krédo.

Však králem byl jen okamžik krátký,
než soused do ruky šutrák si vzal.
A tak nanovo žačaly krvavé jatky,
jak se klacek dlouhý s kamenem pral.

Pak přišla náhle ke slovu ruda ocelová,
zabíjení dostalo zcela novou příchuť.
meče do balancu světa vnesly řád znova.
to se zase musí nechat, buď jak buď.

I kovy však brzi vyjdou z módy určitě,
vždyť meč se zlomí, sekyra zrezne.
Přijde čas mocné radioaktivní pečetě.

Příběhu konec, psát není o čem,
přichází opět klacku a kamene čas.
Tak putuje dál vesmírem tato Zem,
a bude tak nadále s námi i bez nás.