Jak to chodí v pohádkách?

V postýlce tiše dřímá
holčička v růžové peřince,
která netuší, že nad ní se vzpíná,
vyřčená kletba sudičky třinácté.

- Tak jako Šípkovou Růženku potkal zlý osud,
z kterého vysvobodil ji krásný princ,
tak i my, se setkáváme s nepřejícími lidmi – dokud,
sami nepoznáme, kdo je k nám upřímný víc! –

Děvčátko s kapucí, v červeném kabátku,
pospíchá po lesní cestičce,
v ruce držíc košík plný, míří ke své babičce.
Však cesta ještě je daleká,
Snadno se dá zabloudit,
náhle před děvčátkem, objeví se paseka,
na níž už zlý vlk stojí.

- Podobně jako Červená Karkulka,
která neuposlechla maminky rady,
nechala se unést vůní květin a odbočila z cesty.
Tak může i na nás v životě číhat nebezpečí,
které pokaždé nemusí dobře skončit.
Pak teprv poznáme, co je to falešná hra
všeho hned litujeme, zmocní se nás strach. –

V jedné prosté chaloupce,
dívenka uklízí světničku,
z kamen prach a popel nesouce,
nezastaví se chviličku.
Zatímco macecha se sestrami,
čtou si pozvání na ples,
s pláčem dívenka poslouchá dvířkami
a přebírá ošatku s hráškem.

- Tak jak pomalu Popelka ztrácela naději,
tím holoubci přiletěli ji na pomoc rychleji.
Každý z nás si zaslouží šanci,
ať už v podobě lískového oříšku,
chudí i bohatí mají právo k tanci,
pravda vždy vyleze na povrch z kalíšku! –


Dvě děti, které nešťastný otec,
nechal na pospas hlubokému lesu.
Neztráceli víru ani poté,
co nenacházeli domů cestu.
Starší Jeníček vylezl hbitě na strom,
zda neuvidí v dálce světýlko
a když mezitím lesem zablýsklo,
společně s Mařenkou vydává se tmou.
Znenadání na paloučku před nimi,
objeví se chaloupka,
úsměv dětí nevinných,
překazí ježibabka. :D

- Tak jako v Perníkové chaloupce,
chytnou se Jeníček a Mařenka za ruce,
tak i my neměli bychom nechat trpět své děti,
ale naučit je důvěřovat i prověřovat a s láskou milovati! –

V jednom království, kde stál zámek
zrodila se dívka krásná - jako vánek!
Žila zde ale i krutá a pyšná královna,
která neunesla, že je dívka krásnější než ona!
Proto vyslala myslivce,
aby vyňal krásky srdce.
Dívka naštěstí stačila mu utéci
a pak se temným lesem potácí…

- Tak jako Sněhurka, která nalezne přátelství se sedmi trpaslíky,
tak i v životě potkáváme nové lidi, kteří jsou dobrými společníky.
Ale i jako zlá královna, která ukáže dvě tváře,
divíme se i my, co člověk někdy dokáže.
Nikdy nevíte, kdy kousnete do otráveného jablka,
nebo, kdo vám, co pod nos nastrká! –

Tak jak to chodí v pohádkách
a my píšeme básně po řádkách,
díky kterým, žijeme v kouzelném světě,
vzdalujeme se realitě…
I někdy u nás se objeví
a jako zvoneček nám odzvoní – POHÁDKA! ;)