Hastrman

V noci při měsíce úplňku
človíček divný na vrbě sedí.
Oblečení jak ze sekáče
na hladinu rybníka hledí.

Vlasy splihlé a nečesané
klobouk zmačkaný je halí.
Postavou žádný hromotluk
vypadá spíš jak klučík malý.

Rybí tvářička s vousky
lidského zvuku nevydá.
Ke svému brekeke
občas zakuňkání přidá.

Hrníčky plné smutku
pod pokličkou mívá.
Příběhy podivné
každý z nich ukrývá.

Pár plavců znavených,
občas láska zmařená.
Utrpení těch vězněných
stravu pro něj znamená.

Pentličky dlouhé a barevné
po stromech a rákosí věší.
Že hezké děvče na ně naláká
jak malé dítě se stále těší.

Poslední roky však hladoví,
kurzy plavání mu do zelí lezou.
Lidi láskou a životem zklamané,
doktoři včas na kliniku odvezou.

Co s ním bude neví a netuší
už i rybník pomalu vysychá.
Dušičky svoje zatím počítá,
kolik z nich si ponechá.

Jedné noci se podivil,
objevil totiž věc nevšední.
Na kraji hráze oznámení
a na něm razítko úřední.

Chudák hastrman nic nechápe,
po přečtení cedule brečí.
Napsáno tam velkým písmem:
,,Vstup a koupání na vlastní nebezpečí..."