Kočkopsí po žužlovsku

*

*

*

K

kasiopea 

vím, že se to píše s cé

ale potřebuji zrovna Ká

a tak píši, jak se vyslovuje

že mne Tvůj um dnes a denně

za mé nahé srdce uchopuje

a mou pustou duši ohromuje.

 

O

oblouk v kolonádě

nevím, proč mi vytanul na mysli

snad, že láká k prozkoumání

jako Tvoje řádky tam a zpátky

o lásce a touze, o milování

co čpí spoza rohu, mezi řádky.

 

Č

čas, ta sprintující potvora

patří ke každému z nás

snad, že je ho tak přeukrutně málo

na všechno, co člověk měl by znát

snad, že skrz tvá slova se mi zdálo

že se zastavil a začal se nám smát.

 

K

kouzelník, co vyčaruje holuba

ten šalamoun a podvodník

každý ví, že má ho tajně v rukávu

přesto tleskáme mu zas a znova

klaníme se jeho trikům po právu

dokud holuba zas neuschová.

 

O

omámená panna z rána

když pročesává si vonné vlasy

voní láskou, voní něhou, lyricky se vlní

ve Tvých slovech s každou hláskou

vdechuji sny, co u Tebe se snadno plní

a přivírám oči, skryté pod tmavou páskou.

 

P

pápěří pavích per

co vznešeně se dmou

blýskají se různorodým koloritem

nechávají stopy a letmé vzpomínky

přes noc, až k ránu s ranním svitem

mrsknou na sklo dva žulové kamínky.

 

S

svítání v letních dnech

to proto, že je příjemné

stejně jako cítit a číst tvá díla

když tě múza znenadání políbila

pero do dlaně ti honem nasadila

a s tvým světem na chvíli se sžila.

 

Í

na dlouhé í je to vážně těžké

i kdybych se sebevíce snažila

a našla rým na Íkaros či Ílias

avšak napíši to zcela rovnou, otevřeně

beze studu, servítek a bez příkras

že to vážně umí...tohle kočkopsíčí štěně.

*

*

*