Lavička vs. Oldřich

Léto, kolem osmé hodiny večerní.
Zvonek.
Prosimtě mohl by si sejít dolů?
Olda je úplně vožralej, leží, nehýbe se a výtah je rozbitej,
potřebujeme ho odnést do postele.
Jo, už jdu.
Mezitím než jsem sešel, stihnul Oldřich pomočit kamarádovi nohu.
Kurva von mě pochcal!
Ty prase!? Slyšíš?! Tak já tě nesu až od Boby, a ty mě za to pochčiješ!
Oldřich měl rozbitou půlku obličeje a ve tváři blažený výraz.
Chytni ho za ruce, my ho budeme držet za nohy.
Vynesli jsme Oldřicha do čtvrtýho patra a hodili ho na postel.
Co to má s obličejem? - Zakopl a spadl na roh lavičky.
Aha.
Oba jeho kamarádi šli do koupelny, umyli si ruce od pomočených kalhot,
rozloučili se a odešli.
Další den ráno v kuchyni snídám a dívám se z okna, v tom přichází Oldřich s nateklou tváří a povídá -
Ty vole, to by mě zajímalo, jak dopadl ten druhej borec.
Usměju se a pokračuju ve snídani.