Zásnubní jazz

Klobouk smeká
poslední z gentlemanů
hostí kávou
o půl deváté ráno
dámu krásnou
a bez postranních úmyslů
jí nabízí pár čokoládových koulí
a jí se líbí
směsice skrytých komplimentů
i když směje se jim
tak nebere je v žertu

a pán si utahuje kravatu
nemůže být přece dlouho neupraven
obzvláště když hledá slovo
slovo pravé
to není jako pozvat dívku do kina

oba pozorují konec báru
šourá se tam starý sluha
nese páru
a v páru má i cupy
s horkou kávou
do rytmu mu vržou klouby s podlahou

život natočí se podle toho
jestli řekne dáma „ano“
nebo něco jiného
nač těšit ho, že ryb je mnoho
on pro tuhle už stejně jinou nevidí

sotva objevil se v dlani prsten
rozbila to trapné dusno
vedro husté
skočila mu na klín a to s gustem
to nemusí mít ani slovní odpověď