Pošťák

Dopisy roznáším už léta,
doručit vše je moje meta,
příběhy, jímž se těžko věří,
zažívám u domovních dveří.

Zazvoním, klučík otevře mi,
kouknu se na něj tak ňák k zemi,
s tradiční výzvou mého fochu
ptám se: „Je někdo doma hochu?“

Ten hošík, snad desetiletý,
odklepne popel z cigarety
a pak (pošťák má kůži hroší),
řekne: „Co myslíš listonoši?“