Vedle sloupu tiše leží
sníh našedlý lehce,
spíše znaven nežli svěží,
roztáti však nechce.
Na led další vločka sedá,
led zamrzlý tuze.
Z barev snad jen bílá, šedá.
Míň, než bývá v duze.
Jak oáza v pusté zemi
v kraji mrazu, mokra,
ostrov tepla, jeví se mi
čerstvý výkal kokra.