póza
póza
tváříme se
jako bychom o ní
nevěděli
jako by vůbec nebyla
žijeme na dluh
stále více a více
zadluženi
nejtišší ze všech
i kdybychom tě chtěli
překřičet
v pokoře zavřeme oči
vše ti vypovíme
celičký příběh
s jeho začátky i konci
královno dne i noci
žijeme na dluh
než prozřeme
skrze tvé hledí
zprůzračníme
čistí
tebou i sebou si jistí
Komentáře (14)
Komentujících (7)
Doporučit
Tisk
Se smrtí v sobě se už narodíme, že, záleží, jak si to kdo vnitřně pojme a uspořádá. Jednou jsem četla, že nejsmířeněji umíraly staré ženy, co porodily mnoho dětí. Teď si v duchu říkám, že musely být tak zedřené, že už chtěly jenom spát...jen úvaha.
23.09.2022 15:38:46 | Philogyny
Milá zdenko, zaujal mě, text - v pokoře zavřeme oči, vše ti vypovíme. Za sebe vnímám tak, že ano, tuto (opět píšu pro mě, aby nebylo vysvětleno jako pohrdání modlitbou) pózu nedokážu ani v místě všeobecně k tomu určeném, v kostele. Pravděpodobně ani u lůžka bližního, odcházejícího, už ona situace mou mysl uvede pouze do ticha a nevědění. Až sobě samé vypovím svou jedinečnou vlastní modlitbou. Možná časem dozraju a zprůzračním nejen sebou si jistá, ale i oním. Toto vnímám jako krásnou báseň. A dál nemůžu psát, protože asi také znáš tu sevřenost v krku a tlak v očích.
Ale možná jsem se nechala až příliš pohltit, protože až teď jsem postřehla, do jaké kategorie je báseň zařazena.
23.09.2022 10:42:44 | Vivien
Milá Vivien, tvé ,, uchopení,, je mi blízké. Komentáře kohokoli z nás, vnímám jako naši jedinečnost… setkávání se se smrtí v našich životech… nás vnitřně zprůzračňuje… vede k nám samým… k našemu bytostnému já a zároveň k celistvosti… náhle jsme vším a ničím… prázdnem naplněným vším a ničím …pokud se smrt nestane naplno naším vědomým parťákem… žijeme na dluh… na půl plynu…Po tomto vysvětlení možná chápeš, proč je v této kategorii. Děkuji Ti za komentář, který mě ,, zdravě popošťouchl ,, k odpovědi.Z
23.09.2022 11:15:09 | zdenka