Bol

Letos to bol ,

ostrov Bol

na něm Zlatni rat,

v dálce vidím  Hvar,

tam jsem byl já dvacetkrát,

padesát,

je padesát,

 jsem tedy už stár.

 

Nové věci psa starého,

naučíš už ztěžka,

fotit z bodu určeného?

Raděj spolknu ježka!

 

Foto point a staří páni,

s mlaďounkými dívenkami,

v ruce jablečný maj mobil,

prý abych jim fotku zrobil.

Pobavím se nad rozpaky:

„Slečnu vnučku fotit taky?“

 

„Vnučka“ lehce prohnula se,

vidím pětky v plné kráse

bradu vpřed a špulí rtíky,

chlapi kolem mají tiky.

 

Nedodržím slibu svého?

Nefotit nic z bodu určeného?

 

Naštěstí však nemlčela.

Odhrnula vlasy z čela:

„Heleee, Bééédo koukej had,

jedovatý není snad?

Toť je k světlu kabel milá,

tvářičku Ti nasvětlím,

 budeš ji mít jako víla.,

hlavně nikde žádný stín.

 

Tak na to já vážně nemám,

kudy zdrhnout rychle hledám.

Vrátím mobil, s malou radou,

Chceš si užít ještě s mladou?

Jenom takhle mezi náma,

zavřít pusu musí dáma!

a nebo ať své rtíky špulí,

jistojistě skvěle hulí…