lidská troška
lidská troška
malovala si to jedna
do růžova
chtěla změnu, byla vdova
pomyslná
ten co jí proťal srdeční schránu
nevěděl o tom
jen jednou k ránu když se vracel z tahu
usmál se na ní
zamotal jí hlavu..
ona ho potom v každičké chvilce
nosila na rukou
dcera staromilce
aniž by věděl
tušil
znal
byl by div kdyby ji
nezklamal
to když ho uviděla
jak s ním dívka smělá
za noci kráčela ruku v ruce
i letmé polibky
až srdce ..to její slzu uronilo
a pak se zatáhlo
nebe začernilo
přišel déšť...
Komentáře (6)
Komentujících (2)
Doporučit
Tisk