Perly a slzy

Akordy neznějí, tak jak by měly znít.
Víno je vylité a není už co pít.
Došly i cigára a oheň nehoří,
krom hostů svatebních jen vítr ve dveřích.
Čekal jsi štěstí a přišlo jen prázdno.
Každej si prej musí šáhnout i na dno.
Ale proč zrovna ty? Proč v tuhle chvíli?
Van větru v záclonách znatelně sílí.
A luna vyšla a ten bol přišel s ní.
Ať aspoń akordy jedenkrát správně zní!
Svatební koláče dál leží netknutý
a svíce na stole dávno jsou sfouknutý.
Hořely vůbec? Teď ticha se ptá.
A ticho, zas ticho odpovídá.
Proč náhle nevoní ty bílé růže?
A zázrak na slzách, co stát se může,
nepřišel, není tu. Perly a slzy...
Mysli si, že jí to snad teďka mrzí.
Že hledí v zrcadle na kousek tebe
a závoj na lících a perleť zebe.
Že padá na šaty řasenka černá,
na sukni svatební, bílá a věrná...
Zkoušej si namluvit, že se jí stýská,
i když jí ten chlápek ve vlasech výská.
Líbá ji, nečekej, že se snad vrátí,
že slzu jedinou pro tebe ztratí.
Jen prázdno zeje pod svatebním obloukem,
není tu rameno, co schová před brekem.
Není tu kamarád, žal někde zapíjí.
Hodiny ve věžích famfáry nebijí.
A hudba nezpívá, struny jen chladí,
pro jiné hudebník kytaru ladí.
A píseň pro tebe, tu píseň pro vás,
odneslo zklamání, odnese čas.
Kravata houpe se na svícnu ze stříbra
a chlápek, co jí měl, oči teď zavírá.
Zavírá pro ní a schová pláč
a jen se smutně ptá, proč právě on a nač.
Proč přišla ta bolest, proč přišlo trápení?
Snad perly na kůži měly být znamení.
Jak ticho před bouří, jak vůně v ovzduší...
Proč jen to nepoznal, neví a netuší.
Snad to měl poznat při pohledu do očí.
Však kdo z vás jedenkrát své lásce poručí?
Labutě z ubrousků, krém, který taje...
A hudba jen v hlavě, v hlavě mu hraje.
akordy neznějí, ticho se nese
na tomhle podivném, na prázdném plese.
Sako už nehřeje a boty tlačí.
Smutné, že pro tohle není mu k pláči.
A slzy protejkaj přes bolest v duši,
pro dívku dalekou srdce mu buší.
A zírá ze stolu jenom flek po víně.
Odlítli za teplem čápi na komíně.
Sám jen sám, odněkud dívá se tma.
Tma, kterou jen sám před očima má.
Ten tunel nekončí, světlo se nevrátí.
A mince z líce se na ruby obrátí.
Všechno je na ruby, co se tu mělo stát.
Přestaň se, přestaň se konečně pořád ptát...
Jen kouř před očima ta slova praví,
že prý jsi pro ni jen nebyl ten pravý.
A přání na ústech nepřijdou více...
Zapalte konečně aspoň ty svíce!!!
Vždyť se tu slaví a hudba znít má.
Proč ale zůstává jenom ta tma?