Naděje?

Samota se blíží jak ničemný vrah
opuští stíny a blíží se k nám
již přešla přes srdce našeho práh
už je na ní každý z nás sám

bodá dýkou ze smutku a touhy
snaží se bolest do srdce vloudit
duše pak okusí obrovské kroupy
každý z nás se dovede zhroutit

ostrá čepel ale na bolest není lék
a přeřízlá žíla není záchraná vesta
tak vyhledej přátel svých spolek
vždyť odevšad vede nějaká cesta

noc zažene slunce
bolest odnese čas
a opět uslyšíš svého srdce hlas
pak teprve uzříš život plný krás