Dopis
Smutný je když najednou
vše přestaneš mít rád,
a vztah cos roky budoval
se řítí jako hrad
co z písku děti stavěly
si spolu na pláži,
a s oblázky pracovali
na pěkný vizáži.
Tak jako my dva před světem
jsme byli krásný pár,
gentleman v černém s pugetem
a kráska plná čar.
Já doufám jen že vyhnu se
podruhé tvému vlivu,
a schovám se, vyvaruji
všech neupřímných slibů.
Vzpomínáš si na krásy
co učil jsi mě znát,
a říkal jsi mi zasněně
co bys v životě rád.
A nepodvádíš náhodou
se mimochodem ptám
nejenom svět a lidi v něm
ale sebe sám?
Věřím že teď lituješ,
na to tě dobře znám,
a tak mi brzy odpověz
trochu dřív než to vzdám...
Komentáře (1)
Komentujících (1)