HOVORY S MĚSÍCEM 1.
HOVORY S MĚSÍCEM 1.
Anotace: Před dvěma týdny se mi vrátila kamarádka z míst, kam se nikdo z nás netouží dostat... K Hovorům s Měsícem dospěla po několika týdnech ve vazbě na samotce (pro niž se rozhodla dobrovolně, neschopna soužití na cele s prapodivnými bytostmi...).
Čas v týdnu, který mám úplně nejméně ráda.
Sedím v okně
a skrze mříž a kostičky se snažím vidět nebe
Noční nebe...
Zahlédnout alespoň malý kousek noční oblohy...
Jak málo mi poskytne zdejší výhled
Mám špatnou celu
Ale Tebe, Měsíci, Tebe vidím...
Krásný večer, pane Měsíci!
Je to zvláštní
Ještě před pár týdny jsem Vás pozorovala
objímána člověkem, který má mé srdce
Ještě před pár týdny
jsem na Vás šťastná koukala
srdce přetékající láskou - smála jsem se...
Jak se mi osud pomstil
Hrála jsem karty s osudem
a prohrála
Prohrála roky života
A teď?
Tma - nedělní večer
a já tu sedím sama, hledíc mříží ven
a v místě, kde jsem měla srdce...
Nic
Jen prázdné místo
Samota
Můj pane Měsíci
Vám já se nyní zpovídám
Měla jsem vše
Poznala štěstí, radost, opravdovou lásku...
Lásku bez přetvářky
Strach o milovaného člověka
Vím, co znamená milovat
Odevzdat se, věřit
Vím, jak opojná dokáže být láska
I jak vražedná je nenávist,
a tenká hranice mezi nenávistí a láskou
Poznala jsem soucit i obdiv
Vím, jak zlá je závist a jak nakažlivá umí být
A co dokáže úsměv
A jak nádherný je upřímný smích
A teď se ptám Vás, pane
Vy tam v těch výšinách
Vy ... S tím chladným úsměvem
Proč musím tak trpce poznávat samotu?
Vždyť i Vy jste kol kolem obklopen
spoustou přítelkyň
Tolik hvězd!
Přes Váš chlad a odstup
Ne, nechci se litovat
Jen necítit se tak sama...
Toužím opět se smát, radovat
Lásku dávat a přijímat
Být hýčkána a milována
a svěřovat svá tajemství i přání
Své sny...
Mít človíčka, jenž pohladí
Obejme - v pravou chvíli
Pomůže vstát, když padnu na kolena
S ním smát se i brečet...
Tak strašně chci!
Měsíci, já toužím milovat!
Já vím, a Ty to víš také
Miluji - jsem té lásky plná
Ale...nemohu ji dát
ON ji už nechce
Chci aby byl šťastný
I když to není se mnou
Dál ať hledá si své štěstí
Já dala jsem mu volnost - i když
navždy má mé srdce
Aspoň mé srdce je šťastné
Mé srdce je s ním
Měsíci, já Vám děkuji...
***
Komentáře (26)
Komentujících (21)
Doporučit
Tisk
měsíčku na nebi
nekoukej na lidi,
budeš mít oči
celý červený...
atd... celý text f topol-střepy
básen je super ST
29.04.2009 22:06:00 | Stoneman
jej... silný... krásný... jak já říkám: krásně smutný a smutně krásný...
18.07.2007 16:39:00 | Duše zmítaná bouří reality
na světě je tolik soudů a soudců ... že právo splývá s neprávem,
a do toho člověk .... hromádka činů a emocí ...
... odsouzený žít svůj život .... v mikrosvětech společnosti lidí ...
*- ... a pak ještě jedna volba ....
...... samovazba nucená ..... a nebo dobrovolná
.... ... která vůbec nemusí být ... za vězeňskou zdí ... :-((
11.07.2007 16:46:00 | HarryHH
Lota to vystihla: "příběh co svírá srdce a hrdlo... příběh u něhož samovolně tečou slzy"
Slzy mi tečou a s dýcháním mám taky problémy. Trochu ("trochu"?) vím, co to je, mít prázdno tam, kde bývalo srdce...
30.05.2007 16:34:00 | Ágnes
Tahle první je ještě lepší než ta druhá. Čtu jako židi zprava doleva. Já básně nemám rád a už i vím čím to je. To ostaní byly asi pomeje, kdo jen je teď omeje?!
29.05.2007 19:06:00 | umělec2
Ano, měsíc, patron v osamění a v jeho svitu, nenaplněná
altruistická láska...
24.05.2007 23:01:00 | Bíša
Jak opravdový...to, co spoustě mých básní chybí...(mezi náma, v tomto případě n a š t ě s t í...)
24.05.2007 21:49:00 | Slovánek
Judíkuuuuu to se povidlooooo
hált už budeš asik tadleta..spisovatelka..nebo tak něco :o))
hovory co jsou přidušené
mřížemi..nebo minulostí..
jsou vlaštovky vypuštěné
s křídly od smutku i od radosti
a tak se nesou širým krajem
s poselstvím našich duší
nejedno oko přitom taje....
nejedno mysl..
ledacoc
tuší...
ps: za tu zlomeninu se ti omlovám..
příšte si věčí pozor dám :o))
23.05.2007 07:54:00 | Bean
mám rád Měsíc,
pro ten jeho zahloubaný úsměv
kterým obdaří šťastné milence
i zoufalce na pokraji života
mám rád Měsíc
pro jeho koketní odkrývání tváře
a její decentní zahalování
když se chce tvářit, že nevidí
co má být ukryto
mám rád Měsíc
pro jeho pravidelný odpočinek
kterým i mně dává příklad
životosprávy
***
:o) Jiří senior
21.05.2007 21:57:00 | j.c.
Judito!!! Seš děsná :-)))
Petře vyřiď ať se světa nebojí... má citlivé srdce.. to ji pomůže ...Držím palce, ať vše zvládne...zařadit se mezi,,normální" lidi není někdy jednoduché...ale život má před sebou...
21.05.2007 16:29:00 | no
Však ona to uvidí bíle na modrém sama - už se těším na ta její hnědá kukadla - má je krásná, když je úsměv rozzáří.
(Ale mě za ty moje zjihlé kecy asi zastřelí... I když - to si milionkrát rozmyslí - vrátit se zpět... A k tomu kvůlivá Juditě...eh...)
21.05.2007 15:30:00 | Judita
tak to mě úplně rozplakalo:´-(
už k tomu dospět k hovorům s Měsícem na samotce - to je tak děsivé
a Tvoje vysvětlující komentáře..
musí být vážně skvělý něžný člověk
vyřiď jí, že ta báseň je nádherná nádherná moc
:´-(
21.05.2007 15:25:00 | Rádoby zoufalá
Tiež rád hladím na lunu
však stáva sa,
že si namlátim čuňu...
...šach víš...
21.05.2007 15:17:00 | džemo
Je úplně sama - má Měsíc, hvězdy a mě. Její rodiče - učitelé na maloměstě, ji zavrhli - nemá na svědomí žádný hrůzný čin, jen nerozvážně naivní zamilování se ve 22 letech - pak téměř šest sedm let nežila...čekala...táhlo se vyšetřování...opět se zamilovala...pár měsíců byla téměř šťastná...téměř, vždyť čekala...a pak to přišlo...nesmyslná vazba...soudy...atd...
21.05.2007 14:32:00 | Judita
Moc hezký příběh.Velmi mě dojal.Snad se dívce již daří líp a není Měsíc jediným přítelem.Napsáno moc poutavě a čtivě.
21.05.2007 14:03:00 | s.e.n
Já vím, a Ty to víš také
Miluji - jsem té lásky plná
Ale...nemohu ji dát
ON ji už nechce
Chci aby byl šťastný
I když to není se mnou
Dál ať hledá si své štěstí
Já dala jsem mu volnost - i když
navždy má mé srdce
Aspoň mé srdce je šťastné
Mé srdce je s ním
Tak tohle mě dostalo... znám to...to je láska...ta pravá...která nebere...jen dává...
21.05.2007 14:02:00 | no
...silný příběh...příběh co svírá srdce a hrdlo... příběh u něhož samovolně tečou slzy...kdo si takto s měsícem povídá...ten není zlý...osud mu zlé karty rozhodil...jsou realisté, že v osud nevěří...kdo však poznal bolesti života...ten ví...
21.05.2007 11:26:00 | Lota
Milá Severko, Tvá hvězda jí do té temné cely přenádherně zářila.
A dnes ji rozzáří dozajista Tvůj komentář. Potřebuje zář, nemá to vůbec lehký, a navzdory tomu, kde se ocitla je to milá, chytrá a - ke své škodě - nesmírně obětavá holka... Mám ji ráda...
21.05.2007 10:45:00 | Judita
Moc krásná a moc smutná...taky si s ním ráda povídám...chudák, kolem sebe tolik hvězd a přece se jich nemůže dotknout...
21.05.2007 10:39:00 | Severka