Profil autora Aťan

"Jdeme jako civilizace vůbec správným směrem?“ ptám se starého podivína, patrně pacienta z vedlejšího blázince.
„Jdete blbě. Přirozeně vás sleduju - Sumer, Egypt, Čínu, Byzantskou říši, ale pořád jste v rovnici otrokář – otrok, s různýma obměnama. Obdivujete pyramidy, ...ale u otroků, kteří je museli stavět, jsem to nadšení postrádal. Pletete si vývoj s pachtěním."

(Úryvek z Bohouše)

______________

Rozhovor padesátiletého bezdomovce s patnáctiletou holkou:

„Tady se nekouří, nepije a nefetuje. U mne by se mladým lidem nelíbilo,“  upozornil jsem ji.
„Mladým lidem nelíbilo,“ řekla posměšným tónem. „Měl byste aspoň rozlišovat mezi šprtem a feťákem.“
„A ty jsi v tom žebříčku kde?“
„Na základce jsem měla sem tam dvojku, na gymplu je to horší. Ale zvládám. A vy jste v žebříčku kde?“
No jo, tohle je vlastně těžká otázka. Jsem na dně? Opravdu? Ale já nemám ten pocit.
„Učil jsem na technice – a teď jsem tady. Sama mi řekni, kde na žebříčku jsem?“
„V prdeli.“
„Vážně?“
„A co myslíte, že je tohle kolem? Pětihvězdičkový hotel?“
„Chtěla jsi v tomhle hotelu bydlet, nevzpomínáš si?“
„Ale jen přechodně. Ne furt, jako vy. Teda... promiňte. Asi moc kecám. Nechtěla jsem vás urazit...“
„Né, to je dobrý. Nezaškodí pohled z druhé strany. Jenom mi řekni, proč tu jsem tak spokojenej?“
„Protože si lžete do kapsy. Něco vošklivýho se vám stalo, a vy jste si vsugeroval TOHLE štěstí.“
„Evo, jenže já když z téhle lesní chatrče přijdu do města, tak vidím spoustu lidí, kteří nemají štěstí ani normální, ani vsugerovaný. Oni si neumějí ani lhát do kapsy. Je to nad jejich síly. Koukni se jak spolu mluví, jak řvou na svoje děti... na jejich gesta a mimiku – vždyť takhle přeci civilizace neměla vypadat! Nebo jo? Lidi mají trápení s penězi, se vztahy, s politikou, s doktory... Mně to tady všechno odpadlo! A pokud si sám nebudu muset operovat třeba slepé střevo, pokud mi nebude zima, nebudu mít hlad ani žízeň, co mi tu bude scházet?“
„Láska,“ pohotově zasmečovala.
"To mně už nehrozí, mám emoce pěkně pod kontrolou.“
„Mít emoce pod kontrolou, to je něco, jako bejt mrtvej?“ zeptala se drze.

(pššššt... v příběhu nejde o pedofilní vztah, ..tak zvrhlej ještě nejsem :)

(Úryvek z Deníku bezdomovce)

______________

Rozhovor 30letého Martina (při autonehodě přišel o rodinu, dva syny a ženu) - s 5letou Veronikou ze sousedství:

"Karlééé, pane vrchní - dvakrát koblihu, prosím!"
Z kuchyně se ozvalo ono známé Cimrmanovo: "Mám jen jedny ruce, a nejste tady sám."
"Tak já pro ty koblihy skočím, tati." Utekla.
Seděl jsem jako opařenej. Tati. Takhle mně směli říkat jen dva lidi na světě - a tak to taky zůstane! Sakra! Co si o sobě vůbec myslí, ta drzá štěnice? Když je hezká, milá a chytrá, že si může všechno dovolit? Tak to teda ne! Ještě jednou mi řekne TATI, tak dostane pár facek!
"Už je nesúúú…" halekala už z dálky. Letí s koblihama jako vítr - a skočí mi rovnou do klína. Jednu koblihu mi vrazí do pusy.
"Martine, proč máš tak červený, mokrý oči?" zeptalo se mě to třeštidlo.
Mumlám s plnou pusou: "Neříkej mi tati, hergot… To směli jen moji kluci!"
Veronika mi položila drobnou ručku na srdce.
"Teď je den - tak oni jsou tam, viď? Na noc chodí spát do nebíčka… Říkal jsi to tak, ne?"
Hlas mi nefunguje - jenom kývnu. To ještě svedu.
"Až budeš mít čas, Martine… zeptej se tvých synů, jestli nepotřebujou ségru…"
Tak tohle už je na mě moc. Slzy se mi valí po tváři. Objal jsem ji.
"Ty jseš taková malá kecka, viď."
(Úryvek z "...a stačila vteřina")

Blog: Aťanova zásuvka

www.rekonstrukcestatu.cz/cs  (narození ZDE)

www.vrattenamstat.cz  (narození ZDE)

www.nfpk.cz  (narození ZDE)

Frank Bold

FOTOGALERIE (1)  (2)  (3)  (4)