CESTA

Stojím pod tebou vysoký smrku,
můj stín ztrácí se v tvém.
Vlním se krajinou, v ruce tvou ruku,
zelenou větev v těle prašném.

S trnovou korunou odhodlaně stojíš,
stojíš s hlavou k zemi skloněný.
Mučedníku v hábitu prostém rány své hojíš,
jsi běsnící bouří zraněný.

Čekáš až navštíví tě vánek
a prožene se tvou hřívou z jehličí,
snad doufáš, že ti přivodí spánek,
spánek bez bolesti a zůbů co děsivě vrčí.

Dnes tvá těžká, voňavá hlava
válí se u mých nohou
a já nemohu volat "SLÁVA"
že dotýkám se tě rukou nahou.

Studíš jde z tebe chlad.
Vzpomínám na tvou zelenou duši.
Já věřila jí. Snad.
Než ranil tě šíp z nebeské kuši.

Odplouváš, mizíš mi v dálce
a velké slzy malé víly z řeky, mi kanou do dlaní.
Zbyla tu jen vůně pryskyřice
a mé tiché sténání.

2.2.1994