Brána do oranžova

Zvláštně barevné je mé nitro právě nyní.
Nedokážu popsat odstín a dokonce ani nevím,
zda barva je správné pojmenování.

Možná, že spíše jde o klidné pozbytí nepravostí,
které drásaly mne a bouřily,
ba pobuřovaly,
tloukly do imaginárních stěn mého vnitřního příbytku
a vršily se jedna na druhou,
rozhodnuty způsobit spoušť…

Nyní vidím,
uklidněna,
že poslední vagón temného, prazvláštního vlaku
nehrozí už nikomu ve své vzdalující se distanci.

Jen hojí se otlaky a šrámy, jsou a ještě budou chvíli cítlivé.

Otevírám bránu do pásma oranžových odstínů.

Jela jsem dnes večer z návštěvy domů
a cítila určitě, opravdově, sluneční paprsky.
Byly moje, byly hmotné.

Ony mou kůži hladily!!!

Chtěla bych vědět,
kdo z lidí tak úžasně poradil slunci!