....:::: Hlubina ::::....

Slzy.
Slzy tečou po tváři,
a když Měsíc zazáří,
budou se leknou jako perly.

Moc bych chtěl,
abych měl
lásku tvou.
Tu bolest,
nechám za sebou.

Doufám,
že se dobře budeš mít,
protože já
se chystám odejít.

Chladná ocel
hrdlo hladí,
snad už brzo
krev ochladí.
Ruce se chvějí
a srdce se děsí,
ty myšlenky znějí,
jak nejhorší děsy.

Stojím nad propastí a dolů hledím,
hněv mě neopustí dokud tu stojím.
Chystám se skočit a ty nepřicházíš,
chci se otočit, ale strach z toho mám.

Do hlubin zírám,
tiše přemýšlím.
Srdce otvírám
a nic neslyším.

Neslyším zpěv ptáků,
neslyším tvůj pláč,
už jen pár kroků,
prosím, oči mi zatlač.

Tma bezedné propasti mě šustivě objímá
a ten usedavý pláč mě fakticky dojímá.
Už je pozdě a já letím hlubinou
a denní světlo vidím jen štěrbinou.

Sbohem dám Tobě
a sbohem dám všem.
A teď sám v sobě,
ležím rozptýlen.