Maturiťák a jsem zas trapák, aneb alkohol a zpřízněná duše pomůže

Každý má svůj ples, pohoda,
chtěl jsem tam mít více lidí,
bohužel mi chyběla má spřízněná osoba,
doufal jsem v zázrak a útěchu našel v pití,
co jsem si to namlouval, proboha…

Avšak slib svůj jsem dodržel,
a jelikož jsem to slíbil,
i přes určitý odpor,
její životní událost navštívil.

Jelo nás ví než jsem čekal,
začal jsem už brzo nasávat,
historkám ze základky jsem tleskal,
na hranici euforie, začal jsem si zahrávat.

Když jsem onu osobu spatřil,
svět se pro mě ihned rozsvítil.
Tu božskou krásu svět nespatřil,
děkuji tomu člověku,
co jí růžový šat opatřil.

Jakoby se ve mně něco hnulo,
i přes nepříznivé ceny,
jakoby něco krásného ve mně plulo,
a lidé kolem libé tóny pěly.

Nástup byl nádherný,
šerpy též,
stál jsem mezi sloupy,
být tak blíž, kéž…

Po cestě zpět,
potkal jsem tu krásu na schodech,
slíbila, že přijde hned,
nemohl jsem se dočkat, málem mi došel dech!

Co jsem si to namlouval,
starostí měla mnoho,
v mysli jsem si lhal,
nedobře mi bolo…

Ještě, že tam byla druhá „samice“
mě velmi blízký člověk, tvůrce vočoúdí komise, aneb spřízněná duše pomůže…

Slib jsem opět nedodržel,
nezatančil si, nerozloučil se,
a tak jediné co mi zbylo,
je překrásná fotka, bohužel…

Velmi mě to mrzelo,
pak to znovu přišlo,
fotbal! A ještě jsme málem prohráli!
A pak vlak domů…
Proč jsem jí to neřekl,
proč to pořád tajím?
Protože jsem vůl!!!

Je mi pěkně na nic,na hovno,
pěkně jsem to posral,
to je konec, nadobro!