Co jsem si to namlouval, aneb alkohol opět pomůže

Prošel jsem jedním,
byl jsem téměř v pekle,
mám projít znovu tím,
a zas se chovat vztekle?

Podělal jsem zábavu,
podělal jsem ples,
dostanu snad náhradu?
Můj mozek na inteligenci kles!

Vyhnojil jsem i plesy další,
dělal jsem i kraviny v hospodě,
něco mi moji inteligenci plaší,
asi záleží na momentální náladě…

Co jsem si to namlouval?
Proč by zrovna mě chtěla?
Nad tím jsem se mnohokrát zadumal,
proč by se měla setkat naše těla?

Vždyť tu krásu boží,
kdekdo by chtěl,
proč bych to měl být já,
a ne jiná z pilných včel?

Vždyť tu krásu boží,
určitě už někdo má,
ale proč se kurva nezeptat?
Vždyť bych to mohl být já…

Může za to stydlivost,
a nebo snad strach?
Bože, to je ale pitomost,
a já jsem zase krach…

Je to člověk jako já,
proč by mě nemohla mít ráda,
a já ji rád?

Stačí se jen zeptat,
vyjádřit své city,
ale myšlenky na neúspěch do mě vhání chlad,
nejsou to počítačové bity.

Ale co jsi to namlouvám,
stejně by mě nechtěla,
vždyť to není klam,
co by nějaká zrůda chtěla!

Je to tak jednoduché,
pouhá otázka, vyjádření svých citů,
ale ten strach,
strach z posměchu, z lidu,
nebo respekt, zbabělost?
Ne, nenechá mě to v klidu!
Vždyť je to přeci normální přirozenost…

Proč se prostě neprojevit?
Neúspěch přece patří k životu…
Protože jsem vůl!!!

Je mi na nic na, na hovno,
zase jsem to posral,
to je konce, nadobro!