Mluvíme beze slova - a já nevím proč....

Tvé kukadla čokoládové tikají.
po mém těle kam se jim zamane,
ale nikdy s mýma očima se nesetkají.
Připadá mi to divné, záhadné.

Někdy se na mě díváš a já se náhodně otočím,
Tvůj pohled sklouzne a ty se začervenáš.
Ale stejně - když Ti pohlédnu do očí.
Uhnu tak též, jako by to byl rituál náš.

Připadá mi, jako bysme se sami sebe báli,
vždyť sotva "čau" si řekneme.
A navíc - jako by ses vyhýbal mi,
kdykoli, kdy se potkáme.

Ani žádnou zášť či nesympatii k sobě necítíme,
dokonce každý den se vídáme.
Tak jaký je problém náš?

Mluvíme beze slova, bez pohnutí.
Jen naše oči si za pusu povídají...