Pocit ...

Myslel jsem, že ten pocit znám,
ale ne, byl to pouhý klam.

Slyšel jsem o něm ze všech stran
a přišel ke mně nepozván.
Bylo to jak věčný sen,
jen nekonečný dlouhý vjem.

Bojím se, hroutí se mi svět,
strachuji se slov a vět.

Přesně jak mi říkali,
že při něm takto strádali,
i já při něm strádal jsem,
přišel k srdci, ke mně, sem!

Zžírá mě, stahuje mi dech,
jak v těch nejhorších černých snech.

Snad zprvu jsem to možná chtěl,
vždyť mi ladnou píseň pěl,
slova sladká mluvíval
a v náručí mě kolíbal!

Bodá mě níž a níž,
to bolí, Bože, víš?

Píseň však už jinak zní,
zhořklo slovo poslední
a v náručí trny jsou,
co mou duši vedví rvou.

Už necítím bolest svou,
andělé mě k sobě zvou?

Ten pocit se zas ukryje
avšak uvnitř zraňuje.
Jak k netvoru patří kráska,
tak k životu patří ........ ZKLAMÁNÍ