Zkouška lásky

Koukala jsem do tmy a byla bláhová
Však já vím, takhle se holka nechová
Koukala jsem přes zeď a nebyla schopna slova
Bála jsem se udělat krok, však přede mnou cesta ještě dlouhá

Nikdo mi nedal mapu a ani kompas do ruky nevložil
Já neznám nikoho, kdo toto bludiště by si užil
Asi je jistý, že budu chodit stále dokola
A psát si seznam, koho všeho jsem potkala

Možná, že těch jmen tam bude opravdu mnoho
A nebo mi třeba zůstane čistý list
Já ale chtěla jsem najít konečně toho
Kdo ubližoval mi.. čím dál tím víc..

Schoval se do tmy a splynul s okolím
Oblékl si kabátu a řekl : " Více ti nepovím."
Já prý musím hledat a přestat se bát
Jak já ho nechtěla v tu chvíli znát..

Byla jsem bláhová a nevěděla nic
A ta všudypřítomná zbabělost mi nastavovala svou líc
Já neumím bojovat, nejsem rytířem z pohádky
Ale proč se ta stalo? Proč jsme začali hrát na hádky?

Já bála se udělat ten první krok a vejít do dveří
Kdo to už zažil, možná mi uvěří
To bludiště se mi tak veliké zdálo
A těch lidí kolem mě bylo tak málo.. a málo..

Nic není jednoduchý, jak na první pohled se zdá
Víš, někdo ho hledá.. a někdo zas to štěstí už má
Proto tím bludištěm možná i budu chtít jít
Já ale potřebuju tě na té své cestě po boku mít

Bludiště se veliké zdálo, však najednou tu bylo prázdno
Kolem mě nic a přede mnou ty
Možná, že právě v tu chvíli jsem v tom začala mít jasno
Ty ses jako já začal bát samoty

Nebylo to bludiště.. A ani žádná válka
My se jen báli, že naše světy rozdělí ta dálka
Byla to zkouška, která měla prověřit ty naše světy
Abychom možná zase navzájem říkali si ty nádherné věty

Chtěl jsi jen zjistit, jestli jsem ochotna bojovat
A těch mnoho překážet před sebou překonat
Já sice nejsem bojovník, ale do tohoto boje se už hrnu
A když kolem mě proletí zbabělost, s vážností uhnu

Činy jsou někdy více než slova
A do toho boje já klidně půjdu i s radostí znova

Proto tím bludištěm musíme každý jít
Ale toho svého.. nebo tu svou..

Vedle svého boku musíme mít