Tahle láska...

Tahle láska, nenutí mě se smát, nutí mě jen řvát.
Tahle láska, není žádné pozdvižení, zklamání, jen vodou čvachtání.
Tak jako voda do ulic ghetta, tak já, ztrácím sílu bojovat proti nadvládě světa.
Tahle láska, nenutí mě dávat, nenutí mě brát, nutí mě jen řvát. Řvát a bojovat a plakat. Čůrat a spěchat, jak voda v ulicích ghetta, tak tahle láska v temnu světa.
Směsné je moje čtení, přemýšlení i psaní, poslouchání písní i klení, pochopení, uvědomění.
Jak čvachtání, nutí mě se smát, ale ne předstírat. Nenutí mě předstírat, nutí mě jen řvát. A plakat.
A já, sám, jak nikdy nemusel se bát, možná doufat, usínám, sám.
Nám, jimž nezbyl ani rám, ani flám, na který dalo by se vzpomínat, nezbývá než dál lhát.
Tahle láska, nutí mě řvát, ne však vzpomínat.