Lampičky
Lampičky
na bílé boky měsíce a hvězd
dva milenci svou láskou na vějíři
rozsvěcují lampičky hlavních měst
Důvěrně noc rozhodí svou černou kštici
na panoptikum našich propletených těl
shoříme v sobě, upáleni na hranici
času, co proti lásce jen malou šanci měl
Komentáře (10)
Komentujících (9)
Doporučit
Tisk
Nejsem zastánce doslovných překladů, takže asi tak: poznala jsem lásku, která vtrhla do všech mých koutů, hněte moje vnitřnosti, žene se řekou mých cév, dotýká se mých smyslů, každá moje buňka křičí její (resp. JEHO) jméno...a já, kdybych měla jen jedno přání a mohla si přát cokoliv, chtěla bych, abych lásku vždycky cítila právě takhle..vším a cele, bez pochybností, bez mantinelů, bez hranic, ale zároveň bez nadsázky, bez předsudků, bez vzdušných zámků a prázdných gest...zní to paradoxně, ale létat se dá i když stojím nohama pevně na zemi...cítit jeho skrze samu sebe a cítit sebe skrze něj.
29.07.2007 18:56:00 | lampicka
čas má prosti lásce malou šanci...ale i tak se stává že vyhraje, mohla bych vyprávět. každá infekce je k pláči, a ať má oči jakékoliv, vždycky jsou to ty nejkrásnější na světě:)
12.07.2007 23:03:00 | Mademoiselle Tambourine
Lampičky =:1) sexuální ústrojí samic bezhrbých velbloudů
2)klony autorky této krásné básně
3)nositelky světla za temné části
dne,jež slove noc
Krásná je něžná báseň Tvá,
i duše,co tak sní!
I mne stále tak dojímá
krásné okouzlení,
co dvé lidí spojuje v pár,
dvě srdce v jedno jen,
plamínek Lásky mění v žár
a život v krásný sen...
A v tvářích něžné dolíčky,
a na rtech úsměv jen,
čtu "Lampičky" od lampičky
a jsem moc spokojen...
06.07.2007 17:44:00 | Kozoroh 1