...::: Stesk :::...

Vůně vanilky se vzduchem line,
stádo obláčku po nebi utíká,
tam, kde má dívka žije,
tam chci žít i já.

Sedím tiše a čekám na zprávu,
čekám, že se mi ozve.
Při tom čekání, lehnu si na trávu
a budu ležet sám.

Ty hodiny co tu není,
umírám steskem.

Už vidím její oči,
její krásnou tvář.
Už příchází,
pokoj zalévá jasná zář.

Nevím asi sním
tohle možné není.
Určitě blouzním.
Ten stesk mě dohnal k zešílení.

Telefon vibruje,
zpráva už přišla.

S bolestí hledím na displej,
tak je to pravda...
jak se to jen mohlo stát ?

Ta bolest...
tohle už nikdy nechci zažít.
Tohle sem si nezasloužil
a ona určitě taky ne.
miluju jí a ona mě miluje,
tak proč se musíme trápit,
když bysme měli být šťastní.
Neměli jsme to dělat,
neměli jsme se rádi mít.
Těď se budeme trápit,
že spolu nemůžeme být.

Tak proč?
Proč život není fér?
Co s tím smutkem?
Co se steskem ?
Proč je to samé dávej a ber ?!
Čím jsme si to zasloužili,
vždyť se jenom máme rádi.
Kdo to ví, ať poradí.

Každá vteřina jak kladivo na srdce dopadá,
co dělat,
láska je hnusná, zrádná, proradná !
Ale ...
láska..
je i jarní vánek co se toulá po stráni,
je letní deštík, co jí teče po tváři,
je chvíle ticha, v něžném objetí,
je to, co v každém vzbudí dojetí.

Láska je to,
proč stojí za to ...
žít.