V mém srdci

Zavru oči.
Vidím tě,
Jak se na mě s lekce přivřenými víčky díváš.
Jako by to snad bylo včera a možná i jen před malinkatou chviličkou,
kdy jsem tě viděla naposled.

Vím, vše to byla moje chyba.
Ten můj neopodstatněný strach ze všeho, co se mezi námi začínalo dít.
Vyčítám si to, jsou to tři roky.

Šli jsme spolu oslňující krajinou, vše bylo tak dětsky nevinné.
A to nebe, zářilo na nás svými milióny smaragdů,
které pro nás v tu chvíli nic neznamenaly.

Byl jsi tu ty a já,
svět potemněl a my jsme z nej vystoupili s novými rysy.
Na ten polibek nikdy nezapomenu
Zažila jsem tolik jiných, ale žádný pro mě neměl takovou váhu, takovou tíseň a takové kouzlo.

Vše nabralo rychlý spád a já se lekla,
od té doby se už jen bojím,
bojím se sama sebe, co provedu.
Skoro jako bych utíkala před životem před láskou.

To já řekla sbohem,
a přece ťe naposledy líbala, jako bys mi měl patřit navěky.
Plakala jsem dny, týdny, měsíce
Vyčítala si každé nadechnutí.
Prosila, aby to přestalo bolet.
Nic se nezměnilo, pořád tě nosím v srdci.

Když si napíšeme čas od času pár řádek,
doufám, že mi znovu řekneš:
"Princezno, vílo,"

Ale vím, že tvé srdce patří jiné,
té která tě od sebe neodežene.

A já, pod tvými milými slůvky, se snažím zůstat chladná.
Abys nepoznal, jak blízce se mě dotýkáš.

Jedno, dvakrát jsme se i viděli,
a když jsme leželi vedle sebe,
tak zoufale jsem si přla abys mě políbil.
V duchu jsem křičela touhou.
Ale nepohnula jsem se blíž,
tys nechtěl, to bylo hlavní.
Poznám to.

Patříš jiné, miluješ ji.
Mě by sis přál mít taky, ale jen jako svou milenku,
vílu, ke kterémůže přijít za temných večerů, aby ho obšťastnila,
Ale to já nemohu.
Na to tě mám až příliš ráda.
Chvilky klamného štěstí nesnesu.

Zavřu oči
Je to jako dneska.
Noc plná svíček.
My dva, tvé nepoddajné vlasy
a stále dokola ta slova "miluju tě"