Vzplanutí duší...

Je to sen,
Co se mi v mysli rozbíjí,
Nebo je to den,
Který se jak poupě rozvíjí…

Je to láska,
Která ctí i svého boha,
Je to válka,
Nad kterou trčí se jarní duha…

Ty dvě duše co se potkaly,
Ty dvě mince co mají dvě strany,
Tak moc na sebe čekaly,
Až se pořezaly o ty ostré hrany…

Přec jen se dočkali,
Ty dvě duše co mají vše společné,
Obě na sebe věky čekaly,
A pak si mohli říci jsme tak statečné…

Těch střípků lásky věčné,
Které hledaly společně,
Přeci byly obě smutné,
Když tu náhle láska,
Vzplála skutečně..

Ty duše našly své společné bytí,
Mezi stromy a na lukách plného kvítí