Podhoubí lásky

Náš vztah je jako houba od slimáka prožraná,
prší, mokré je podhoubí, prší od rána.
Z houby nezbylo mnoho, ke všemu paří se lesy,
volám o pomoc, volám, lásko, kde jsi?

Bylo chvilku teplo,
ptáci pěli svoje písně,
v lese bylo stále mokro,
naší houbu sežírají plísně.

Nedaří se nám slimáka odehnat a plíseň zastavit,
blíží se k nám klíště,
náš vztah pořádně vyšťavit.

A tobě to nevadí, když u srdce píchá mě jehličí,
vždycky ti je všechno jedno, dokud nás to nezničí.
To jen já jsem ta rozbleptaná vyžraná houba,
kterou všechna ta plíseň sžírá
a ty jsi jen slimák, po kterém zbyla v mém srdci díra.