...:::Naděje:::...

Uhasla naděje.
Žiješ a nevíš jak.
Nikdo se nesměje.

Jsi na dně a možná i níž.
Odrazíš se a jsi o něco blíž...
ke dnu.

Jdeš ulicí a všechno ti ji připomíná.
Ozve se hřmění a spustí se déšť.
Skloníš hlavu a jdeš dál.

Jdeš po městě a všude samý zamilovaný.
Koukáš na ně, jak se k sobě tulí
a uvědomuješ si, že ta, kterou miluješ
teď objímá jiného.
Na krku má ten řetízek,
co jsi ji dal k prvnímu výročí.
Srdce tě bolí,
jdeš do kolen.
Bodavá bolest line se ti tělem.

"Stalo se něco?"
ozve se hlas anděla.
Vzhlédneš a uvidíš ji,
nejkrásnější dívka,
kterou jsi kdy viděl,
se strachuje,
jestli se ti něco nestalo.

Slovo dá slovo
a láska pomali se rodí.
To bylo toho,
jen zkuhrat, jak tě to bolí.

Teď paprsek naděje vysvitl zas.
Někdo se tu směje, neztácej čas.
Štěstí je přelétavé,
nikde sídlo nemá.
Teď je tu a hned zas tam.
Být šťastný je namáhavé,
Zmožení štěstím, to já znám.
Krása, ta je němá,
avšak každého osloví.