Ráno poté

Je to až směšně paradoxní

Já se totiž toho setkání
vážně vůbec nebála
Myslela jsem, že
zapomenout je přece tak snadné

Ale ouvej
Chyba lávky

Umělé úsměvy na všechny strany
Nezájem tak strašně křečovitě hraný

Potají
tak abys o tom nevěděl
sledovala jsem
tvou siluetu
skrz davy roztančených těl

A ta dívka
Je to zvláštní
Vždyť ještě nedávno
já byla
na jejím místě

Předstírat, že mě strašně zajímá stroboskop
a kelímek nedopité kofoly
Dost ubohej pokus o únik, co?

Já vím
Ještě v tom neumím chodit

Prostě teď zase budu
pár dní
žít
se zavřenýma očima
A poslepu
hledat
ztracenou rovnováhu