…snad byla jsem tehdy víla…

Před pohledem zvídavým
utekla jsem v širý lán.
Ten pán!
Mohl za to on sám!
Těžko to teď napravím,
nyní se mu leda zdám…

Dostal se mi do duše
a já kreslila si jeho tvář.
Tak pošetile netuše!
A v jeho očích pak
ta zář,
co jeho zrak
tak krásně rozjasnila.
...snad byla jsem tehdy víla...

Tak co se stalo s tou vílou?
Přece s tou nevinně bílou kráskou!
Láskou jsi k ní kdysi vzplál,
s trémou jsi stál
vedle jejích dlaní
a hleděl pořád jen na ni.
Co by za to dala!
Milovala onen čas,
kdy jen soubor krás
z Tvých očí znala.