...::: 6:18 :::...

Sametový stín na mástnost padá,
sametová tma pokojem se šíří.
Má láska byla tak mladá
a bolest kol mě tiše víří.

Smrt je blízko.
Poslední kapičky se derou ven.
Je mi líto,
že jsem zmařil Tvůrcův sen.
Bolest se snést už nedala,
tak čepel nože žíly přeťala.
Poslední kapičky života v mém těle jsou,
poslední chvíle myslím jen na krásu tvou.

Světlo zalilo místnost šerou
a já vstávám jakoby nic.
Dva démoni do podsvětí mě vedou,
asi jsem to měl promyslet víc.

Sbohem krutý světe a sbohem bolesti!
Tady sic nic nekvete, ale nejsou tu starosti.
Člověk šťastný věčně může být,
o láskách může věčně snít.
Tak tedy sbohem, smutno mi nebude.
Loučím se s tebou bolestný přelude.