...Jestli je tohle naposled...

Slyšíš je?
„ťik – ťak“
a stále slaběji
pomalu dotikávají...
Myslíš že nám?
či věříš v naději,
až do posledního „ťak“...
a jestli je to tak,
že máme jen pár vteřin
Chtěl bych ti říci...
ale já na ty proslovy moc nejsem...
vždyť víš...
Chci abys věděla,
jak moc mi bylo krásně
když sem byl s Tebou, zasněn
a když si mlčela...
když vedle mě jsi ležela
a já cítil tvůj tlukot, dech...
Chci abys vědela,
že nejkrásnější časy
jsem zažil pravě s tebou
a jsem za to moc rád
i přes ustříhlé vlasy
Tě budu milovat...
a nadosmrti děkovat...
za vše co jsi mi dala...
Ještě o jedno tě poprosím,
abys omluvu mou vzala
za podlomenou důvěru
jež si ve mne dala....
...Jak voda řeku opouští...
...a v sobě rány střelné...
...snad neskončíme na poušti...
...nemáme srdce nesmrtelné...