touha
touha
Když večer rosprostře své stíny,
kdy i běh času zdá se být jiný,
do své si tvou dlaň vzít přeju,
a na dálku,lásko má,tě hřeju,
za tebou otáčím zrak a
vadnu touhou jako vlčí mák.
kdy i běh času zdá se být jiný,
do své si tvou dlaň vzít přeju,
a na dálku,lásko má,tě hřeju,
za tebou otáčím zrak a
vadnu touhou jako vlčí mák.
Komentáře (3)
Komentujících (3)
Doporučit
Tisk