Z tebe

Vedra touhy
zamrzají v slzách,
do páry vzdechů
zapadá slunce.

V temnotě duše
zrcadlí se jiskra,
co od křesadla upadla,
a žije natruc.

Její zlatavý odlesk
studí až pálí,
od mysli přes duši k srdci
zatíná skřípavě drápy.

Vyčítavá vzpomínka
z mračen skutků vyplave
a ďábel v ní
žije navždy.

Poslední sedmikráska
žije v hříchu.
A vykoupení?
To spálila lítá saň,
co zrodila se, zbláznila se
Z TEBE!