Stínohra
Stínohra
Anotace: Znáte takovej ten pocit, kdy víte, že je něco předem ztracený?
Sbírka: Ztreceno v minutě ticha
Moje prsty tančí mezi svícny,
Ty spíš s hlavou zvrácenou.
A cesty dělí osud nepřejícný,
co dal nám chvilku ztracenou.
Moje prsty hladí tvoje skráně,
Ty spíš v proudech prázdných slov.
A cesty slzí, probíjí se k ráně,
co dal svět vyrýt na náš rov.
Moje prsty kreslí černé stíny,
Ty spíš mezi střípky snění.
A cesty mizí pod nánosem viny,
co dal smích ukrýt v zapomnění.
Moje prsty běží po Tvé tváři,
Ty spíš v taktu s pomlkou.
A cesty mé teď končí v kalamáři,
co dal mi náš strach do rukou.
Ty spíš s hlavou zvrácenou.
A cesty dělí osud nepřejícný,
co dal nám chvilku ztracenou.
Moje prsty hladí tvoje skráně,
Ty spíš v proudech prázdných slov.
A cesty slzí, probíjí se k ráně,
co dal svět vyrýt na náš rov.
Moje prsty kreslí černé stíny,
Ty spíš mezi střípky snění.
A cesty mizí pod nánosem viny,
co dal smích ukrýt v zapomnění.
Moje prsty běží po Tvé tváři,
Ty spíš v taktu s pomlkou.
A cesty mé teď končí v kalamáři,
co dal mi náš strach do rukou.
Komentáře (3)
Komentujících (3)
Doporučit
TiskKomentáře
No, nezúčastněnému člověku asi tohle dílko nedá nic moc, což je asi malinko chyba, ale tak na vysvětlenou, je to o dalším vyšumění, které mě žene tam, kam má, k propisce a sešitu.
01.11.2007 19:40:00 | Egretta
... ahoj Volavko ... stylově dobré ... přesto ... obsah mne poněkud minul ...
01.11.2007 12:50:00 | JardaCH