Padám

Padám níž a níž,
stále zemi blíž.
Snad stihnu roztáhnout svá zlatá křídla,
vystoupat do nebes kde mají andělé svá sídla.
Povedlo se a letím, však nesmím vstoupit do těchto zemí,
když jak smrtelník truchlím a po Tobě smutno je mi.
V očích slzy, v srdci smutek,
nejradši bych před tím utek.
v hlavě zmatek, křídla bolí a cesta je tak dlouhá.
Zhřešil jsem, však ne krví, byla to jen láska pouhá.
Utápím se v smutku, není se čemu smát,
proč jsem se Tě musel zase vzdát?
Odpověz! Mluv! Už nejsme děti.
Už vím, že v Tvém životě jsem byl pouhé smetí.
Řekni mi proč, to je to co chci znát,
pak se Tě budu moci s klidným srdcem vzdát.