Sonet úzkosti
Sonet úzkosti
že zbytky iluzí a krás ukradne nám snad,
to božstvo úkol má nechat lásku uvadat
a tváře nešťastné v křivých zaklít zrcadlech
Ta krutost však i démant zrodí, až zatají se dech
když jas dá Tvým očím zavlhlým, ty nelze nemít rád,
pak závojem snů, co lásky tká jen kolovrat
roztaje mrazu chlad když běhává Ti po zádech
Ač bledolící úzkost, jíž domovem je tma,
ta šelma číhající co nezmizí nikdy zcela,
jen škleb má pro lásku prý zdá se ošumělá,
přec pomník stavím jí, vždyť jednu radu má
že láska v srdci jediném, byť v oblacích až čněla
to srdce, co chladným zůstává by k lásce nepřiměla
Komentáře (4)
Komentujících (4)
Doporučit
Tisk
Já nemám slov a dech se mi tají
nad krásou tvých veršů
jenž zvláštní moc mají...
Mně slaboučký povzdech v hrdle zbyl...
Díky básníku...že jsi se objevil...
10.07.2008 20:24:00 | shakespeares
...já to vidím přesně tak jak to napsala marsé...
...napíši to svým selským rozumem...
...nic se nemá lámat přes koleno...
...je nejpodivnější, že láska přichází nečekaně...
...a možná, že pro svou touhu, ji ani nevidíš...
14.11.2007 12:24:00 | Lota
nikdy ji nepřemluvíš
nikdy si nevynutíš lásku silou
na kolena si před ní neklekej
když nechce nebude tvou milou
láska si hraje
schovává se v dešti
a slzy z nebe
možná jsou tvé štěstí
láska se nedá koupit
spočítat
chodí si kudy chce...čekej
možná tě potká zítra
možná...snad...
10.11.2007 17:23:00 | no