Můj Duhový Hrdina

Duhový Hrdina

Duha se svými barvami a Tvoje prsty, které ji darují mým očím.
Které ji přiblíží kolotoči na němž se točím, které ji ukáží jako cestu z nesnází, které ji přinesou v dopolední poště....

Já stojím na hrázi, cesta končí v potoce, duha tančí v zátoce a já s ní!

Můj Hrdino Duhový, pojď, dětství nám utíká a já si stejně chci hrát!

Můj Duhový Hrdino, pojď, nedáme znát, že dospělost už tiká nám...

Zastavíme čas, najdeme hrnec zlata, na konci té cesty a podplatíme celý Svět, zakážeme války, bídu, krutost a to hned!
Ukážeme mu Lásku, tu jedinou umíme znát. My vrátíme básníkům barevnost, jež hledali tolikrát...Podělíme se o ni se všemi, kdo si chtějí znovu hrát a nechtějí bojovat!!!

Tvé prsty kreslí Duhu, je to ten nejprostější dárek pro všechny. Víš kam ji vést, víš kde chybí růžová či modrá a duhové oblouky vedoucí do lepší budoucnosti, k prahu lidského dobra,

Ne! Já nechci laskat Tvoje cnosti..!!

Pojď, naučíme Svět se radovat, naučíme ho znovu milovat.

Vždyť Láska není zlato,
Láska nejsou slova,
Láska je totiž vše..
..vše co je Tvá Duha!