Neděle na Martina

Ráno se vzbudím
za oknem je bílo
všechno přikryl sníh
chybíš mi Mílo

A tak vstávám z postele
první vykračuje levá
kroky míří k zrcadlu
v něm svítí tvář bledá

Zapaluji cigaretu
hlava se mi točí
při pohledu na postel
koukám pravdě do očí

Rozházené peřiny
kapesníky bílé
zas další noc beze snů
a bez mojí milé

Tak zavírám okno
už je v pokoji chlad
usedám tiše do kouta
verše začínám psát

Pokládám tužku na papír
avšak nic se neděje
kdysi srdce, plné krásných chvil
je plné beznaděje

Jak tam sedím zbaven sil
nechápu co se děje
teď srdce plné hořkých chvil
a osud se mi směje

Slané slzy zkrápí list
jako když leje
už nejsem si ničím jist
jsem plný beznaděje

Za oknem bílý sníh
v pokoji chlad
a já v koutě vzpomínám
jak moc měl jsem tě rád

Zavírám oči
na víčka promítám film
který sám život
pro nás dva natočil

A tak tam vzpomínám
na společné chvíle
na první Vánoce
na pohledy milé

Na starý byt za Hvězdou
na tvoje vlásky
na první noc společnou
na doteky lásky

Na tvoje úsměvy
na jiskry z tvých očí
a na moje sobectví
kvůli kterému to končí

Tak se slzami na tváři
zvedám se z kouta
naděje zazáří
ač stále mám pouta

A zas vidím první sníh
zas všude je bílo
já chtěl bych ti říct do očí
Miluji Tě, Mílo