Bláznivý sen

Nosím v srdci Tvé psaní,
bojím se otevřít dopis,
které mé sdrce už roky chrání.

Malá naděje umřela,
když byli jsme mladí,
nechávám působit,
obraz krátký.

Chráním Tě před bolestí,
a tvé životy,
někdy k zoufalství mě dohání.

Dívám se na život Tvůj z povzdálí,
bolí mě rány, které přichází.

Chytám je a ubíjím k smrti,
vracím Ti jen chtěné odpovědi.

V miskách životů,
plním tu druhou,
chci abys byla ta,
kterou nedostanou.

Sám pak v myšlenkách
alkoholem utápím,
svou bolest a snění.

Těším se z Tvých úsměvů,
které nevidím,
těším se z Tvého smíchu,
který neslyším.

Ale jsem tu,
kdykoliv se probudíš,
chráním Tě před všemi,
ani snad nevíš.

Jsi ta, pro kterou,
lásky umírají,
pro kterou svět se klaní,
jsi ta, ktará mé srdce vábí.

Mám už jen jediné přání,
podívat se jednou do Tvých očí,
říct, jak jsou krásné,
uslyšet tvůj smích
a říct, že jsi ta
kterou miluji.

Odvážná slova,
a píši je bez požehnání,
jsem kacíř,
ale s odhodláním.

Tóny hudby,
k slzám dohání,
skladba piana,
a slzy na tvářích,
nechci Tě míjet,
sním o Tobě ve verších.

Chci Tě milovat,
chránít tvé životy
a být tam, kde
smutek ti do očí slzy
vhání.

Miluji Tě, ...
už to vím, ale
šíp do tvého srdce nikdy nestřelím.
To jen bláznivě sním.