Clavelitos

Mocita, dame el clavel, dame el clavel de tu boca,
que de esto no hay que tener mucha verguenza ni poca.
Yo te daré un cascabel, te lo prometo, mocita.
Si tú me das esa miel que llevas en la boquita.

Clavelitos, clavelitos, clavelitos de mi corazón,
yo te traigo clavelitos colorados igual que un fresón.
Si algún día clavelitos no lograra poderte traer,
no te creas que za no te quiero, es que no te los pude coger.

La tarde que a media luz vi tu boquita de guinda,
ya no he visto en Santa Cruz otra boquita tan linda.
Y luego, al ver el clavel que llevabas en el pelo,
mirándolo creí ver un pedacito del cielo.

Děvčátko, dej mi ten karafiát,
z tvých nádherných úst ten karafiát.
Za lásku nesmíš se stydět ni maličko,
já ti dám rolničku, slyš můj slib, holčičko.
Však musíš mi med ten z tvé pusinky dát.

Karafiátky srdce mého, karafiátky mladé.
Nesu ti jako jahody, karafiátky rudé.
Jestliže v některém z dnů, mé ruce zůstanou prázdné,
nevěř tomu, že láska je pryč, pryč jsou jen květiny krásné.

Večer, když světlo dne odchází v dál,
líbal bych moc rád tvá ústa z višní.
V Santa Cruz není dívka žádná jiná,
co se hubičkou krásnou jako ty pyšní.
A později, až po zlatých vlasech pohladím, lásko, tebe,
v karafiátku v nich zapleteném, uvidím kousíček nebe.