L´amour est notre revage

Láska je zkáza
co z výšky tak vysoké jak výška sama
se potácí a o skálu,
se rozpadá
až narazí...

Jak nehrající harfy tón,
se v hloubce tak hluboké
zní a rozeznívá
tlukotem srdce
se pohasíná
světlo zhaslé svíce
tak temné
jak temnota
tak skleslé
jak láska která odpouští
jak láska, co nenávidí...

Stýská se mi
po tvých slovech tichých,
jak jazykem líbáš si rty
se mi stýská
postrádám tvé slova, tvůj úsměv
a znovu a znova, mě líbej
dokud neřeknu dost
pak postavím nám most
na druhou stranu propasti
a společně přeskočíme to velké prázdno
co dělí nás od sebe, lásko...
Odpusť mi,
nejsem sám,
ale tebe mám...

Napořád?

Pak přeskočíme most
a ovládneme zlost
protože
l´amour est notre revage...