still

Stále jen myslim na ten jeden den,který byl šerý podzimní sen
Sen kterým má hlava zmatená,netroufá si říct co tvoje já znamená
Nezná tě tak jak by chtěla moc byla to chvíle trvající celou noc
Nocí a halucinacemi plněná byla jak kudrlinka dýmu zvlněná
Zvlněná trapností večera chvíle nebudu zas tady brutalne kvílet
Kvílet o tvých očích hlubokých hnědí které by vysvobodit mě měly
O tvé vůni touhy a mých predstav dlouhých,skytá jen v okamžicích pouhých
O tvých slovech s příměsí zvuku tak pojd semnou podám ti ruku
O ruce která chtěla víc než měla o té jež Dotykam se tvého těla
Tělem celým ti ted dávám zbohem,ted pujdu dál nečekej mje za rohem
Za rohem za časem chvil,budeme spolllu ještě trochu dýl?
Snad jenom pán čas který v rukou ma osudy nas,ukaze cestu krás
Snad jen čas který léčitelem tech nejhlubsich ran bývá tak rozhodnes se uz se stmívá
Stmívá se nad náma při dešťovém mraku budu tu vzdycky muj princi ve fraku
Neboj se mam te uz zarytého v sobje proč jenom žijeme v tak rychle dobje
Neboj se zapomenout se nedá rychlosti svetla jak pulka do mojí se takhle v pletla
Neboj snad jednou po dlouhé dobje najdem to místo vyryté v sobje
Uz stejne nevim jak z toho ven,nad vodou drží mje sedivy den
Den kdy nám začalo to co se děje tím dnem to končí a jinam spěje