Nezlob!

Říkáš, že jsem divná
Nevím jestli se tomu,
směješ?
ironicky,
pobaveně,
či snad odhodlaně?
Je to jedno,
hlavně že hloubíš dolíčky
ve tvářích svých,
kouzlíš jiskřičky
v očích mých.

Několikrát jsem tě našla,
mezi dvaceti tisíci
bloudícími lidmi
Zařídila jsem,
že našel si můj vzkaz,
mezi tisíci dalšími
Zařídila?
A pak, že jsem divná,
to ty blázníš!
Prostě to byla náhoda,
co nám osud přihrál do cesty
Jiné vysvětlení nemám,
nehledám,
nedám
- A nezlob už!