Zas

Zas je to tu!

Ta pachuť zkažené lásky.
Pořád je zarytá pod kůží
a ne
a ne
se vypařit.

Zas
mi němé hlasy nedají spát
a hučí do shořelého dne,
který mi zčernal
v jedné vteřině,
jak zfouknutá zápalka.

Jak dlouhé dokážou být
tři měsíce?

A jak dlouhé by musely být,
abych mohla zapomenout
na muka,
která mi byla denním chlebem,
a bez nichž
už neumím žít?

Zas budu psát
černou křídou mezi hvězdy
to
co nikdo nesmí vidět.
Psát
jen proto,
aby to dostalo tvar
a já tomu
zas
mohla chtít nevěřit.

A zas
dám jen další jméno
svému trápení.

A zas
to bude jen další
z těch mnoha
prázdných
..zas..