Vzpomínky

Když vítr horký venku vane
nikdy nevíš co se stane.
Můžeš jenom mlčky stát,
můžeš si v duchu něco přát
a nebo taky vzpomínat.

Podobně to vítr vál
když jsi po mém boku stál,
cítila jsem vůni stromů
a zpěv ptáků ještě k tomu.
Zářící krásně modré nebe
a svou lásku vedle sebe.

Nezbývá už jen si přát
zase někde s Tebou stát,
citit Tvoje horké ruce
slyšet jak Ti tluče srdce.

Jít hledat s Tebou studánku
co znala jsem jí ve spánku,
či potok plný oblázků
v němž vidím sněť Tvych obrázků
ze kterých mi srdce plane
a asi nikdy nepřestane
protože hoří pro lásku.